Kočkovité šelmy se rozděluji na tři skupiny. Tou první jsou malé kočky. Malé kočky jsou samozřejmě menší vzrůstem, mají holou špičkou čenichu a jejich zorničky jsou většinou štěrbinovité. Kromě koček divokých a domácích mezi ně řadíme také rysy a pumy. A to i přesto, že mohou být pumy větší než některé podruhy levhartů či jaguárů a dosahovat hmotnosti až 100 kg!
Velké kočky mohou dosahovat hmotnosti 180 až 250 kg. Mají osrstěný nos a kulatou zorničku. Tradičně se mezi ně řadí lev, tygr a jaguár. Někteří zoologové k nim přiřazují ještě pardála obláčkového. Velké kočky mohou ulovit mnohem větší kořist, než jsou ony samy. Jejich největším nepřítelem v přírodě je člověk. Své úlovky si schovávají a vracejí se k nim. Levharti si je vytahují na strom, aby jim je nesežrali lvi či mrchožrouti. Lvi žijí na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem ve smečkách. Tyto smečky tvoří několik samic, jejich mláďata a samec. Výjimečně se ve skupině objeví i dva samci, a to v případě, že se jedná o bratry. Ve smečce loví samice, protože jsou menší a nemají hřívu, která je nejen těžká, ale také způsobuje u lvů při delším běhu přehřívání organismu. Poté co samice kořist uloví a zabijí, často přichází lev, aby se nažral jako první. Tygři se ke kořisti potichu plíží, a pak rychle útočí skokem či po krátkém běhu. Na rozdíl od lvů berou v úvahu směr větru a ke kořisti se přibližují proti větru. Tygr loví zejména divoká prasata a jelenovitou zvěř. Dokážou však ulovit i větší zvířata, jako jsou tuři, mladí nosorožci či malí medvědi.
Poslední skupina kočkovitých šelem je reprezentována pouze jedním druhem, a to gepardem štíhlým. Skupina nese stejný název, a to gepardi. Dnes jsou rozšíření ve volné přírodě především v Africe. Gepard je nejrychlejším suchozemským živočichem, na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 120 km/h. Přičemž z nuly na sto se dostane za tři vteřiny! Pohybují se až 7 m dlouhými skoky a svůj ocas využívají jako kormidlo.