V demokratické společnosti má v mezích zákona každý z nás právo žít si svůj vlastní život, a to vlastním způsobem s vyznáváním vlastních hodnot a názorů. Náš vlastní postoj k životu nám nemůže nikdo vzít. Přesto se mnohdy zdá, že přílišná benevolence může škodit, a že se z demokracie stává anarchie.
Někdo je vyznavačem techna, jiný zase rád trsá na metalovou hudbu a ven nevyjde v jiném oblečení než v tom černém. Když se ale někdo v souladu se svým přesvědčením začne sebepoškozovat a ubližovat svému tělu, už se podle mého názoru nejedná o vyjádření životního stylu, ale spíše určitou poruchu osobnosti.
V internetové době, kdy se na nás ze všech stran chrlí obrovské kvantum informací, nám v podstatě nezůstane nic skryto, což s sebou přináší nejen zábavu, ale také velké riziko. Snadno se totiž můžeme chytit do pasti. Problémem je chuť nebo zvědavost některých jedinců zajít mimo únosný rámec a odklonit se od reality, což mnozí považují za určité vyjádření životního poslání.
Nejčerstvějším příkladem je hra Modrá velryba, jež se v poslední době šířila internetem doslova raketovým tempem. Její smysl spočívá v plnění různých úkolů, kterých je celkem padesát, přičemž posledním úkolem je skočit z budovy a vzít si život. Podle posledních informací kvůli hře skoncovalo se životem několik lidí, zejména dětí, na něž je zacíleno především.
A právě zde je příklad toho, kam daleko až může zvědavost a snaha být v něčem jiný, odlišný, tím pádem výjimečný a pro druhé zajímavý, zajít. Ano, každý máme právo jednat po svém, ale neměli bychom zapomínat na zdravý rozum a úsudek. Být jiný než ostatní je často velmi dobrou investicí do budoucnosti, ale chtít se odlišit za každou cenu zrovna vhodný způsob není.
Určitě lze nalézt mnoho způsobů, jak naložit se svým životem tak, aby byl pro nás zajímavý a vzrušující, aniž bychom se museli uchylovat k bláznivým a hazardním způsobům.