Technika pro mě
Technika je opravdu něco, co člověk ani nemusí nikdy pořádně pochopit. Protože když jsem se zajímala o techniku já, jak třeba například funguje budík nebo různé interaktivní hračky pro mého syna, tak jsem opravdu byla někdy velmi bezradná. A nevěděla jsem, jak třeba někomu vysvětlit, jak tohle a proč funguje. Protože mám babičku, která se v technice samozřejmě vůbec nevyzná. A ona sama mi říkala, že když byla malá, tak vůbec žádné hračky neměla. A už vůbec ne žádné hračky na ovládání. Já vím, že v dřívější době to vůbec nebylo. A když si třeba vzpomenu na mého dědečka, který je o rok starší než babička, tak děda mi řekl, že měl takové auto na setrvačník.
Tohle sice není tak moc extra interaktivní technická vymoženost jako například hračka pro děti, ale taky se s tím dá opravdu skvělé hrát. Jak já jsem byla velice mile překvapená, když mi potom můj dědeček řekl, že ho technika velice zajímá. Ale bohužel nemohl jít studovat dál. A když jsem se ptala dědečka, proč nemohl studovat dál nějakou zajímavou školou, jako například technickou, tak mi dědeček řekl, že musel jít pracovat, protože jeho celá rodina byla velice chudá.
Mrzelo mě to. Já tohle sice chápu, protože ne každá rodina je bohatá. A i když je třeba dítě v rodině velice chytré a chtělo by studovat, tak třeba nemůže, protože rodiče nebo zbytek rodiny nemají vůbec peníze na školu, takže dítě bohužel musí třeba ihned po maturitě anebo po výučním oboru jít pracovat. Je to docela smutné, protože si myslím, že když je dítě chytré a má touhu studovat, tak by studovat mělo, když si to zaslouží. Také jsme si říkala, jak vlastně vůbec někdo mohl vymyslet takové skvělé věci, jako právě technické hračky pro děti. Já se musím přiznat, že já osobně bych neuměla vymyslet snad vůbec nic. Pro mě je technika složitá, ale zajímavá.